|
Bála jsem se hlavu zvednout
Být jiná i mezi vidoucími
Odhodit sedm závojů
Dnes ale nemám jinou volbu
Odkrývám jeden po druhém
V kronice Akáše mohu číst
Vědomím se kamkoli přenést
Neexistuje hranice žádná
Ani času ani prostoru
Toť iluze pouhá
Odhazuji jeden po druhém
A chci být opět tím čím bývala jsem kdysi
S Jitřenkou na obloze zdravím nový den
S Večernicí sypu třpyt z hvězd do oken
Závoje odhazuji
Světlo a pravda se odkrývají
Naskýtá se úplně nový pohled
Jasný a zářivý je svět
To co se v knihách píše
Já poznala ve svém nitru
Kdo neprožije, pochopit nemůže
Vše ale uvnitř je
Tančím více a více
Barevné závoje jsou shozeny
Pouze ranní rosou se osvěžím
Jahody v lese ochutnám
Beru pero a píšu sama sobě
Tajnou zprávu z budoucnosti
Abych nebála se udělal poslední krok
Co nejtěžší bývá
Je to pouze trik
Strach není potřeba
Bez mlhy a závojů
Volněji se dýchá a vše barevnější se zdá
Radost v nitru cítím
Sama už nemohu být
A nikdy jsem vlastně nebyla
Spojena s matkou Zemí
I otcem Nebes jsem
| 
