Jsem jako kněžka zoroastrismu a ty si nikdy neviděl Persepolis.

Jsem spirituální odér vřískání na andělskou harfu a ty pouhý Faustův pomocník.

Jsem nejvzácnější diamant a ty se hrabeš ostřím štěrku.

Jsem marmeláda na tvoje rány zápěstní a ty se popálíš.

Kdyby závist léčila, zachráním miliardy s rakovinou.

Kdyby panteří kousance vykupovali zlatem, byla bych Královna ze Sáby.

Kdyby hořkost prýštila, budu ropná magnátka.

Kdyby bolest hřála, přežiji tu nejkrutější polární noc.

Jak je lehké se nechat ovládat iluzí světel a mládí.

Jak je automatické vidět tě v černém skafandru.

Jak je specifická fúze dechů při východu stého Slunce.

Jak je dětinské hrát si na šejky a tanečnice ve vůni kokosových plátků.

Co je naše fotka v ohni?

Co jsou naše pohledy ve tmě?

Co dělá to tlusté sklo mezi námi?

Co jsme vůbec jeden pro druhého?

Jsem Judita, která našla tyrkysové smaragdy a ty přestaneš věřit na pohádky.

Jsem ti tak blízko a ty mě tak daleko.

Jsem nejvyšší pokerová sázka a ty jen zmatený Joker.

Jsem komiksová heroin a ty přesedláš na poezii.

Jsem chvilková chyba tvého rozumu.

Blud zapomnění na krásné konkubíny noci.

Gepardí kůže pod nohama velitelů.

Tetovačka složená ze snů a vlaštovek přání.

Mám ještě dost sil.

Mám ještě dost pýchy.

Mám ještě dost lásky.

Tak proč vím, že si mě necháš v úschovně „Na Horší Časy“ …