Sálavé dusno podvečera
smutky z par a skluzů
nekončících chladů deště
Postava na balkónu pode mnou
večer co večer (bez rozlišení)
mne v prstech cigaretu
(sebeútěšně dýmá)
Ptáci
po ohlupujícím hukotu parna
odťali navečer kolotoče zvuků
Desky sídlištních dómů (směr noc) sní a vidí se
v bezhlučném rozpadu
... přemítám chvíli u proměnlivosti tónů
ve skladbách - kakofoniích
každého z milionu střadatelů sebe-světa
tesknotu střídá neznatelný úsměv
ve slabiku sesutá věta
že kdyby nic
tak na všem...
střídají se nitky světla pád kapek přesýpání
hravá vlna prázdna domina prostoru
dítě se vzteká tleská směje se pláče
do archetypu matky