Vysoko

nad obrazci sněžných čar

s očima vlka

zvedáš hlavu

pomalu

za noci komet sestrojen,

křižníkem cest Nohů,

vzdušných mýtů stvořitel

teď na hladině planin,

na hladině sfér.

Řev pecí,

zkroucených křídel,

praskají,

sviští

světem ozvěn

kráčíš,

výš,

lámeš vichry,

odpor bariér.

Tvá hlava

zakloněna,

polygony souhvězdí

na dosah,

hněv Titánů

zdola

a v dálce...

zasténal prostor,

zapotácel čas...