whispermoonlite (Občasný)

pěkný, snový, krutý, průsvitný - životodárné přechody mezi záběry. stavíš tu nepravidelnou kostku z různých materiálů, nesymetricky, s vnitřním napětím a prostorem - to mám rád. - závěr zašlehne u Tvých textů méně obvyklým emocionálním uvolněním, mírně do hysterie a sentimentu, ale vzhledem k protiváze předchozích veršů je to pro mě spíš pozitivní jev, který se nepřepálil přes kritickou míru. (a především odkvétá jasmín jej s jistotou usměrňuje na pevnou, a přesto ne tvrdou půdu - to je trefa!)

nejkouzelnější: jmény co v ústech // rozvírají ostny // odpadlé ruce soch // jež doobjaly mrazy

v tuhle chvíli ještě přemýšlím, zda právě ty motivy, které jsi z pokračujícího příběhu subjektu nyní použila, jako další variaci, mohly být i jiné, zda to nemohla být jiná kombinace. zda nějaká nejzákladnější kostra básně není trvanlivě proměnlivá, nebo rozmazaná, zda na podobách její proměnlivosti záleží. - zda končí na úrovni, kde se konstatuje nějaké dění s jednotlivými rysy uváděnými motivickými částmi, aniž by byl nutný konkrétnější a logičtější celek nad nimi, který by určoval, "že to musí být takto a ne jinak". -

To poslední ber, prosím, už jen jako troufalé postranní pitvání něčeho, co ani u sebe nemám mnohdy pod kontrolou. - spíš jako podnět k úvaze, který text zavdává. - jak moc je případně nutná další jednotící rovina. - (já vim, je to děsný :DD, ale mě Tvůj styl zvlášť ponouká k analýzám - je to vděčný objekt, promiň :))