tohle je zdarma
prolnuto chladem jitřních ozvěn
průvanem návratu
v útržcích dechu svlékáš další slib
do mlhy tečou cizí slova
tak nějak vždycky hádáme
mosty a řeky tam
kde nedojedky nebe
prostě jen vlají nocí
jako když na dně špinavého šálku
v našem předvčerejším čaji
umírá tiše moucha
přišla jsem poslepu
v naději že všechno to co nevidím
se ještě může změnit
déšť kleká k vypleněným záhonům
suše pravoúhlých krajin
a černovlasý chlapec za oknem horečky
líbá modrou hortenzii
jako by věděl –
že to budu já
kdo nikam nejede
že tohle je ten den
v němž nenávratně
těkavé
světlo ředí
paměť bludiček |