|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Prolog
Sešel jsem klikatou cestou
jižně od našeho vědomí
do zásvětního hájemství
abych prohlédl clonu tajemnou
propadnuv branou
vstal jsem a upoutal zrak
na komedii božskou
vstal jsem a nevěřil očím
žádné rozeklané jazyky
ani hříšné kotle
ale stejně zelené parčíky
jako doma
I.
spatřil jsem
tuny bezcenné potravy
v nekonečných regálech
spokojeně umírat
spatřil jsem
nikdy nepopsané mysli
v tisících pětistupech
nikam nepostupovat
spatřil jsem
smrt budoucnosti
v znetvořených čelistech
jež se nedají popsat
plny démonského charakteru
cenily zažloutlé zuby
na uzlíčky čistého života
nelidské rysy
se třásly vzrušením a touhou
kroky mne vedly dál
skrze absurdní město
hlouběji do útrob
v hlavní sál
v malignantní hnízdo
II.
Puch hnijícího rozkladu
much víření okolo hromad odpadu
přinášelo nesmírné potěšení
opům, vládcům obskurního hradu
viděl jsem
menší udupán byl
tím větším, co zaslepen
vrhal kamenem
viděl jsem
že jejich rodu ubývá sil
podléhají volání lstivých sirén
opájejí se klamem
viděl jsem
že nemají cíl
vpravdě nomen omen
titulem jim byl "bohém"
vřískajíc své nesmyslné interpelace
hlasovali pořád dokola
o čištění hlavního bulváru
padla-li ta nejméně jasná dohoda
z klecí vycházely mohutné ovace
III.
rád bych spal
tak rezervoval jsem si místo
pohodlný tříhvězdičkový hrob
sen se mi zdál
noční můra obrazila vzdělávací sídlo
uzřel jsem
legii vymazávaných hlav
budoucích vzdělanců základ
jak touží jedině sportovat
uzřel jsem
celého místa bídný stav
mnoho správcem nenapravitelných vad
přebarevné houby na zdech zrát
uzřel jsem
směšnost bezvlasých hlav
vedoucích těch poslušných stád
kterých se nikdo nemůže bát
snažil jsem se o sabotáž
nehezkého řádu
pýcha však předcházela pádu
z ústavu vyhozen za blamáž
jsem si otíral bláto z hadrů
IV.
po boulevardech jsem se pohyboval
mezi davy zombies, sunuly se lento
ujídaly svačiny z torb
pochod jim hrál
grave crescendo
slyšel jsem
naplno řvoucí hluk
nesmyslných reklam
naplněných matoucím rykem hlouposti
slyšel jsem
ten nepříjemný zvuk
rezavějící kakofonie hrající masám
mi naplnily zvukovod bolestí
slyšel jsem
já slyšel jsem v tom jekot stuk
už modlil jsem se k spásným bombám
by mi umožnily navždy padat propastí
ten řevot zpětné vazby
a nekonečný bílý šum
kvílení mučených cherubínů
když zdi skládají poklon vuvuzelám
když padají příčetnosti hradby
V.
rozbouřený dav nelidsky řval
ovládán najisto
instinkty předků z dávných dob
sladkými větami přesvědčen se bál
že nebude eugenicky čisto
cítil jsem
spálené maso nevinných
ve vyvalených sférách lesklý smutek
zatlé tesáky rozdrtila bolest
cítil jsem
hoření staveb dřevěných
popel připomínající nepotrestaný skutek
starého muže klidně tělo z předzahrádky vynést
cítil jsem
hořké slzy starých
a nekonečné trpění matek
musíc svůj úděl zbylých trosek snést
překračoval jsem tělíčka i těla
sice nebyl konec všem dnům
mnoho snů ale za oběť padlo
nesmyslným touhám a nesplnitelným slibům
a smrt si vesele pěla
VI.
Jednou zas baven býti jsem si přál
tak ptal jsem se co rádo má zdejší obyvatelstvo
ukázali mi několikero osob
největší radost měl ten jež do koule kopal
třicet koukajících opodál stálo
poslouchal jsem
toto vyplňuje náš volný čas
běhání po plácku sem a tam
je smyslem bytí
poslouchal jsem
tohle vyvolává emoce v nás
u telebedny provozovat můžeš to sám
nebo mít z toho lukrativní žití
poslouchal jsem
kdo je proti útěkem k Hádu raději se spas
tvá bestiální hereze nelíbí se nám
nepřineseme ti pak ani kvítí
raději odvrátil jsem zrak
než zvracet jsem začal též
jejich zábava nebyla mi po chuti
a zaznamenal jsem v dálce věž
okolo vrcholu se prolétalo hejno strak
VII.
skrze portál jsem v hlavní síni stál
a všude cítit bylo přechucené jídlo
nově příchozí posílal odér do mdlob
ani tu nádheru bych vám vskutku nepřál
zažíti tím spíše jíst to
chutnal jsem
ty nejpříšernější z pochoutek
bohatě vyválené v kmínu
posypané zbytky koření
chutnal jsem
bezobsažný plátek
s dávkou karcinogenních hranolků
a vzýval bohy krmě o spasení
chutnal jsem
pokrmy připravené z nejhorších pohnutek
a nápoje plné splínu
navozující omamné snění
a nemluvil nikdo o ničem jiném
než jak si břich po zvířecku naplnit
a vtipy padaly na téma pití
kdo měl dost jal se do rohu vypravit
kde pírkem uvolnil prostor v břiše plném
VIII.
mě pak nezbylo než požít halucinogenů pár
abych oživil svou chuť žíti
z koše se rázem stal pestrý snop
zmizel ze světa všechen suchopár
viděl jsem všechna tajemství bytí
transcendoval jsem
zlatavý prach mi vnikal přímo do hlavy
s pískáním unikal stres
sukně okolostojících obtěžoval spodní vánek
transcendoval jsem
ve waltzu s nebeskými galérami
ukusovaly si z nebes
každá dost na zimní spánek
transcendoval jsem
rozprávěl s tisíci anjely
jimž panovala vznešená Ceres
podarovali mne hrstí moudrých zrnek
já však zrnka všechna rozkousal
podél bolestivé cesty do čisté mysli
pak navěky mne mrzelo
mne kdo si odmala moudrost syslí
že netuším o čem jsem s nimi mluvil
IX.
Při procházce jsem se kál
za ztrátu receptu na všeobecné dobro
nestřídmostí uvrhnuv svět do dalšího tisíciletí zlob
rád bych se tomu po letech zasmál
odstup dvou životů by však byl málo
šel jsem dál
tvary a barvy se vracely do svého stavu
ukazovaly zásvětí takové
jak jsem ho poprvé spatřil
šel jsem dál
míjeje pár mužů v hávu
místní bezpečnostní mágové
zrak můj se steskem kalil
šel jsem dál
a padl vyčerpán na trávu
na místo jež nebylo mi neznámé
definitivně se svalil
oddychujíc dveře spatřil jsem
které jiný nemohl viděti
za nimi obloha byla o něco světlejší
s vidinou domova nemohl jsem dále čekati
cesta táž jež dostala mne sem
Epilog
v okamžiku váhání prolétla jimi ven vrána
viděl jsem že musí být zavřeny
zamával jsem městské louce
a pozdravil zrůdné fontány
vím teď o mnohém
když navštívil jsem zem tajemnou
navždy ze mne světoběžník
se zkušeností nejednou
poznal jsem místa co tak blízko jsou
ale vzdálenější než zář polární
nepamatujíc si jediný obraz krajiny zásvětní
vydal jsem se severní cestou
|
|
|
