Zapomněl jsi dýchat, v místech kde jsi sám,

neznáš to a samota Tě ruší.

Bojuješ s tichem, ale křičet neumíš

a srdce teskně buší.

Tak naučil ses milovat, co mraky neznají,

a kupuješ si pocity, co skály prodají.

Sbíráš po dnech doušky moře a tak ho brzy vypiješ

a nedusíš se pískem, vždyť on Tě má rád.

A všechny duše světa teď a navždy spojuješ

a nebojíš se konce, ještě máš co dát.

Pak vzpomněl sis jak dýchat, v místech kde jsi sám,

znáš to a srdce silně buší.

Zdravíš se s tichem a křičet neumíš,

na co? vždyť to ruší...