zvolna usedám,
vědět tak kudy kam.
očima bloudím po kraji,
vše okolo, mě teď tolik bolí.
po okně stékají slzy světa
být sám sebou
koleje někam mě vedou
otvírám okno
déšť hladí mou smutnou tvář
je to už dávno co měl sem důvod se smát
cigareta žhne do noci
vítr bere mě s úst kouř
slzy deště mísí se s tím co cítím uvnitř sebe
jedna cigareta míjí druhou
rudnou..
v duši opakující se smyčky
vzpomínky..
obrazy..
ruce laskají vzduch
srdce se zmítá,tolik nevyřčených slov
vlak pomalu zastavuje
vystupuji
slzy ztratí se ve vločkách
prosím kudy zpět na Prahu?
děkuji moc
čekám,jako už tolikrát
čekám a kouřím
v mysli zní Řeka,hledám ji a vzpomínám