whispermoonlite (Občasný)

nějak se mi to dohromady nesložilo - významy těch metaforických vývrtek ve smysluplný obraz, nebo proud. - nevidím přesnou motivaci, přijde mi to naslepo střílené do významového křížení, paradoxů, kontrastů apod. - na druhou stranu se mi líbí, že jazyk nepůsobí těžkopádně a že obrazy jsou vizualizovatelné.

např. hned úvodní 2 verše - to je paradox odnikud nikam. - slepá ozdoba na prostém "utíkám od četby knih". - a přitom by stačilo vzdát se falešného usouvztažnění pomocí slova "ale" - je to zrada - že žárovky nemají nohy a že já od nich utíkám by bylo lze přijmout jako oddělené obrazy, ale takhle spojené, pod zakrývanou záminkou posílit kohezi textu tím, že se 2 okolnosti uvedou do jinak nemotivovaného vztahu, vyvolávají opačný efekt. - nepravost spojení se stává nápadnou.

další obraz: "zastavit sprintující čas" - význam metafory se dá pochopit ("tretry" jsou zajímavé) - ale motivace? - proč zastavovat? a jak se tento motiv vztahuje k prvním dvěma veršům ve smyslu přípustky ("aj keď"), jak je rozvíjen smysl? -

další tři verše se dají dobře přeložit - lokálně metafora funguje. - "utíkám k lidem, ale není možné s nimi komunikovat".

následuje nejproblematičtější část: "nachytat někoho na hruškách" - to ano, ale "nachytat sám sebe na hruškách", nota bene na takových, které implicite nastražil někdo druhý? - není to přílišný krkolam? - předcházející verše tematizovaly osamělost, nemožnost komunikace s druhými lidmi - to dávalo smysl. - ale nyní se to má obrátit: zákaz se mění ve výzvu zakázaného ovoce, ale mám to být já sám, kdo se přistihne při jeho porušení (s implikací trestu)? - jsem já dohližitelem nad zákazem, který jsem předtím signalizoval jako omezení přicházející zvnějšku? - je to moc složité a význam obrazu směřuje k nečekanému a poměrně perverznímu přiznání, že já sám jsem svým katem - lze to brát vážně? - i přes tu složitost, neposouvá to báseň do nezamýšlené oblasti?

zůstávají knihy, něco ve mně mění - to chápu. aspoň toto hraje dohromady s již tematizovaným osaměním. - ale co se skrz jejich vliv stane, že cesty přestanou vést jinam než do Říma? - význam úsloví ze závěrečného verše je: "nedá se zabloudit, vždy se dojde do centra (říše)" - jenže, proč a jak to mají knihy změnit a proč je to třeba ve vztahu k tematizované osamělosti a nemožnosti komunikace? - kam jinam se má dojít a proč raději tam? - je těžké přiřknout nějaký smysl tomuto symbolu ve vztahu k básni (jsem já tím Římem, jsou jím druzí lidé? - něco jiného?) - nevidím souvislost, a nezbývá mi než podezření ze "střílení naslepo" s efektním křížením motivů. -

a je to škoda, protože při větší přesnosti, nebo s menší ambicí "šroubovat" se do sfér, by báseň byla celistvou výpovědí. - i když by z ní zbylo: "jsem sám, protože s lidmi se nedá domluvit, tak si čtu, ale něco se tím změní." - bez dalších motivických a obrazných kotrmelců, které do jádra více světla nevnášejí. - zaujalo mě, že básnička o něčem je, a její prožitek je hluboký. - avšak vadí mi ty snahy okolo něj: zbytečné a tím již jednou nohou ve škodě vězící.