|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Prý každý má nějaký vzor či hrdinu.
Já tuto postavu v mém světě postrádám. Kdo to má být? Pan dokonalý, Superman, Batman či Praktická žena?
Nikoho jako dokonalého nevidím, každý má své chyby. Jsou to taky jen "lidi".
Nebo je to Pán Bůh? To je pro mně něco ve vzduchoprázdnu a nedosažitelně nereálné.
Co mám ale vybudované, je skvělá soustava anivzorů. Začalo to tím, že jsem v pubertě vyhlásila, že v životě nechci být jako moje matka (no věkem se tam samozřejmě přibližuji). První velký antivzor ve všem podstatném.
Pak dále celkem přirozeně z řad učitelů. Poznámky "v životě nebudu jako ten XY třídní. Co si o sobě vůbec myslí! Je to starej páprda, ničemu nerozumí." Několik velkých antivzorů pod číslem dva v hodně důležitých věcech / názorech.
Pak přišli antivzory z řad šéfů. Proslovy typu "to je ale XY. To tedy naprosto po... Jak si to může vůbec dovolit? Já až budu jednou na jeho místě, v životě se takhle jako debil chovat nebudu." Několik menších antivzorů pod číslem tři v důležitých věcech.
No a pak zbývají už jenom nějaké obecné, které se průběžně vynořují počas celého dne, celého týden, celého měsíce, celého roku... Tak třeba: "takové kozačky bych si nikdy nekoupila, vždyť v tom vypadá jako... Ty jo, tá ma teda slovník jako fekál, já bych se takhle nikdy vyjadřovat nemohla. Božinku, ta mluví zcesty, nikdy bych v životě takové p... nemohla vypustit z pusy." Tisícky miniantivzorů v relativně nepodstatných detailech.
Antivzory mě prostě naučí, co nechci dělat a jak se nechci chovat. S jedním nedokonalým vzorem vzhledem k tomu, jaký jsem idealista si rozhodně nevystačím ale soustava antivzorů je myslím dobrá alternativa, která uspokojí i ty největší idealisty a hledače harmonie.
Jediné, v čem spočívá úskalí systému antivzorů je nutnost dobré paměti, aby si jeden vůbec pamatoval, co vše se mu nelíbí a co vše nemá rád :)
Stranické heslo dnešního dne tedy zní: Antivzorem směle vpřed k vysněným ideálům :)
|
|
|
