|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Komiksový příběh-trochu jinak
Autor: Tatranka (Občasný) - publikováno 18.12.2010 (18:23:58)
|
|  |
1.
Vesmír nekonečného reje planet – tanečníků se zlato-stříbrnými prsteny rozvířil své panství. Uvolnil rej tenkých bytostí. Ti padají v kroužcích bezgravitačním prostorem. Jásavě, smavě. Pomalu. Bez času. // Padají na Zem.
2.
Na Zemi. Ve větvích zlomeni. Jásavě mávají. Do listů prchají. Řeční a laškují
s postavou u zdi - Básníkem. – S truchlící siluetou, která zastínila pohled jabloně do zrcadel - oken.// Básník zarytý ve svém tichu ukryl siluetu v omítnuté vzpomínce. Prostor se ztišil, čas zastavil. Noc mimózních smyslů proměnila svět
v jinosvětí. - Postavy pukají osaměním. Čas utichá po vteřinách…
3.
Noc šilhá hladem po příbězích.// Básník propil poslední slabiku. Oněměl. Avšak ruce vystřelily k Neznámému. K ševelení, ukrytému v tanečních pohybech malých bytostí. Vzrušuje. Láká.// Chtěl by promluvit. Už už krouží ústy, mlátí jazykem. Jenže, kdo sám sebe vypsal, nedokáže jen tak zlehka promluvit.// Život se vstřebal do zdí. Život věcí spotřeboval. Není o čem mluvit, proč i pro koho psát. Svět jako palimpsest selhal.//. Přes ruce podává ráčkujícím bytostem roztoužené chvění.// Ve větvích, ve zdech, domech bez žaluzií mihotají osamělé existence. Upsané prázdnu, hledají Cosi potmě.
4.
Setkání s neznámým. Pro jiné šokantní zážitek. K fotografování, k napsání. Avšak pro Básníka k tulení se sebou samým.// V izolaci, skrčenec, pozoruje své myšlenky. Vracejí se jedna po druhé. Žádná nemuká, prší. Do očí, do duše.// Za těmi, co přišly ze vzpomínek, vrávorá i ta, co připravila Básníka o kontakt
s všednodenností. Se světem deček, obrazů, rodinných fotografií (pozn. Inspirační cinknutí u Elfrife Jelinek Vyvrhelové, Mladá fronta, Praha 2010). Pokradmu se blíží k němu jako kukle, jež čeká na svou, už několikátou proměnu. Vyrazila z černobílých stěn, zdmi do prostoru, v němž je ticho a v němž se rodí jiná poezie, obklopená roztančeným tajemstvím. Její slova prolezla přivřenými ústy porcelánových sošek prostrkujících své vnady zdířkami pokojových dveří.//
Z klubka údů sviští do tmy Básníkova prosba: „Vidět nově, jinak, svět, který mne obklopuje a který obklopuju já…“
|
|
|
