Venku sníh a tuhé mrazy.

My v posteli oba nazí

pod dekou si hřejem kosti.

Ani z jara zpěvem kos ti

nenadělí tolik blaha

(říkám si, když na tě sahám).

Nejsem totiž jako Bláha.

Ten navzdory všem svým snahám

na tu starou udici

nevytáhne ani mřenku.

A od ženy prudící

nedostal už povolenku.

Chodí za ní Franta Okoun

tajně kanálem a stokou

- pak se chlubí v putyce.

Všichni z naší ulice

se tím dobře baví.

I sám Bláha třeba ví,

ale jako by nic, dělá.

Jeho žena bláhová

je už prostě taková.

Zrovna tu jde do kostela.