Něha budoucna

Dutá tuška bez tuhy,

toť krutá puška, střílí,

ty náboje z černé duhy,

co sviští, ječí, kvílí,

mangrovníku horký plátek,

dotýká se zimních látek,

škvaří lůno hedvábí,

popel můr si přivábí,

špinavé tečky na zdi zhrubly,

vzdechy slečny slastně škubly,

když její lýtka hubnou v tichu,

spíš a vnímáš tu krásnou pýchu,

třpyt kotouče v matném lesku,

můj cit je láska v tmavém blesku,

naráží do skla kde paprsek se lomí,

v komoře i síni lehoulince zvoní,

Nejeví se radost krutě zvaná,

krví proudí lymfa raná,

krásný smutek lehce voní,

spásný pokus slzy roní,

Nořit se hloub do jejího těla,

krást tam led teplem svým,

dvořit se klamem již uměla,

mění se, taje, voda je dým,

Tu nevýslovnou ryzí pravost,

nezažil jsem, nikoli,

jen pudy a přízemní dravost,

jsem já a mé vůkolí,

Věřím v něhu budoucna,

Věřím vizi u jsoucna,

vyjadřuji tak naději,

pomoz mi můj anděli!

Dojem

Srkám horký krém,
z nějž pára se vine,
sněhově bílý šlém,
je to trochu jiné,

Co v mysli se vám zjeví?
sprostoty básník neví,
vyjadřuje jen ten cit,
ukazuje jak lze žít,

Já špásuji s vaší myšlenkou,
jež tvoří hradbu tenkou,
mezi asociací hmoty,
a zvukem noty,

co zní ve vývaru z vloček,
bílý snopl, průhledný noček,
o vločkové polévce básním,
moment - jen ji, já, sním 

Oheň

Řeřavé uhle křehce žhnou,

praská dřevo, žernou tmou,

hřiby žízní rudým žárem,

křemen pálí, oheň cárem,

hřímá plamen třpytu řeky,

bříza keř a blízký kříž,

hoří bouře, stříbří vzteky,

řeči kouře již jsou blíž.

---

Tíha v nitru duše,

do srdce střílí z kuše,

vichr africké buše,

chutná tak suše

Domněnka faleše bolí při polknutí,

sukulenty rodí napuchlé mandle,

Slabost v žilách, ochabuje pnutí,

jedovaté cukrkandle,

Krčník řeže dráždí zoufalost

zdraví zdraví,

vybírá si daň nehledě na ospalost,

nemoc nemohoucnosti,

Skleslost ducha v těle sirém,

biceps visí v mléčném pyré,

hleny žloutnou, ucpávají,

odporný pocit dostávají

Do lymfy,

Do krve,

Do nymfy,

okr rve,

Rve mé slova do zakončení snahy,

jež marná jest, a tím tak pálí,

Rve mé slova dál tak odporně,

nezdravě, bledě, a tím tak pálí,

celé tělo sebou mrzká nevolně,

a v hrtanu chroptí slizké stahy,

Žalmy

Křesat nářek tmavé černě,

řeholník řičí, řve tak temně,

žaltář zpěvů a žeřď svatá,

řemen pekla žroucí kata,

Křísit popel - božská hříčka,

Žhnouce teče ohně říčka,

modlitba mne záhy sžírá,

hřímota mé říje – víra

Výheň řádu hříchy hlásá,

Negativismus

Těžká fráze trápí časy,

tikot větru kácí klasy,

temně zvláštní lidské hlasy,

sráží zvuky černé basy,

Vlahá noc

Paprsek luny nebeských tras,

odraz v zornici rusých krás,

odbíjí cvrčci, táhnou trylky,

vlahá noc, krátké chvilky,

u topení na skle ledové květy,

šeptám svou lásku v tiché věty,

Nekonečné doufání,

v minulosti zoufání,

snad splní se co mám si dáno,

tak, aby štěstí bylo mi přáno

Záměr

Do vláken spřádat cit,

v popel krev vlít,

Skrz touhu sebe vyslovit,

a nechat znít,

Do sněhu padnout mrtev,

s vlky záhrobí si výt,

zbytek duše opustit,

a nechat hnít,

Sesbírej své mrtvé touhy,

neboť po smrti,

po smrti je život dlouhý,

vlažně pluje, nedrtí,

Bárka v zármutku šedém,

mlhavě se komíhá,

rozostřena clonou, ledem,

oceán už obíhá,

Zákon archimédův,

hrob nenadnes,

ples

vrásky a temné krovy