Píšící krasopisem na neskutečně tvrdé tabuli,v

zádech přívětivost slunce a v rýhách rána tma

se prohání čajová usazenina usedá. Kohoutí volání

se ozývá a postupně mizí v záhybech lesu,hor

až doplyne do malebných údolí,kde se smísí

s mlhou, která stejně tak rozplyne se v

teplém povětří. Ptáci zpívají, mouchy prolétají

kol mé hlavy, vlásky mávají, hledím na

panorama, vdechuju čistý vzduch, piji skvělý

čaj. Je to jen dojem. Vlhké hřebíky se přitom

pískovitě suší v horské záři. Černé rybičky si

hoví v zeleni. Páska růže, páska z růže růže

na růží bílou

Je svatba a všechny okna jsou zavřené, klidně

sedím, a kousek se pracuje. Malebný folklórní

styl dělá horám dobře a vějíře oblak

se vytrácí na nebi. Muška si mne prsty

na kraji hrníčku. Kroky navštěvují cestu.

Stín můj je tělo stolu a hlava dále,

havran krákorající v hvizdu větru,šeptání

stromů. Miluji břízu-ta bílá kůra,drobné

lístky v zelenozlaté mědi. Klid. Zde

neobsluhuje se, děkujeme za pochopení. Hukot

aeroplánu a čisté nebe. Cítím v dáli zvony,

jemně bijí. Devátá. Krá říká havran.