|
Je velký únor
na polích stydne sníh
a já s rukama od hovězí krve
mám oči nemluvňat
s nimi mlčím
venku bílé času šlépěje
jak prve
když hnali jsme jehňat
od sebe pryč
a oves dní
zrna býlí noci
jež hladově cpou do volat
jak nebe černí ptáci
co na pohřeb mi přilétli
nebo přihnal je loni listopad?
hlušinou dlaní
přežehnám tě, ještě jsi mi nerodila
a sražen jiskrami zpět v snění
půl kamene
vložím mrtvé rybě z Vánoc mezi kosti
snad na přítěž
snad aby bylo dosti
však zlatou drúzu uvnitř má
mráz sklil
teď díváme se na sebe
s bytostmi z akvárií
čtyřicet pět let já jsem
hrbím záda u skel
s únorem v žilách
zítra na vlakovém nádraží
staré pokladní řeknu
prosím, jednou ke hvězdám
| 
