Tvoje žena od tebe dnes odešla,

zmizela do zablácený noci,

cítíš se jak po nemoci

a zůstals v celém domě sám..

Tupě zíráš jak na stole schne skvrna od omáčky

a je ti jasný, že dostal ses do pěkný sračky.

S lokty na kostkovaném vixlajvantu

nepřítomně ucucáváš Fantu

přímo z pomačkaný flašky 

a vážně nechápeš proč sbalila si tašky.

Chce se ti brečet a taky trochu zvracet

a pořád se k tomu musíš vracet..

Vzpomínáš jak říkal jsi jí: ,,Miluju jen tebe.."

a ted´ ti zvolna dochází,

že měl jsi rád jen svoje vlastní nebe.

Ted´ brečíš, že už tu s tebou není

a podvědomě víš,

že už se to těžko nějak změní.

Místo očí nalepil ti kdosi rudá kolečka..

mělo tě napadnout, že jednou na tebe už asi nepočká.

Tvoje žena od tebe dnes odešla..

odnesla si i kávovar po matce..

nějak se ti do života nevešla.