|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
P.Kostka 01/01
Svítíme
Svítíme si, a náš odraz světla rozjasní i louži.
Vskutku prazvláštní to obraz.
V dešti, nečase
zatouží dvě lampičky po sobě.
Svítíš jen mně a já Tobě;
někdy tak velmi silná zář,
jindy zas svíčka na hrobě,
kam vybrala sis ukrýt tvář v té necitelné době!
Světýlko od Tebe hřeje;
zdalipak hřeji Tě i já,
když nebe nám deštěm přeje?
Noční kapka kouzlo má
- leskneš se, já pak v Tobě.
Možná i můry vábíme
a ony letem zakrouží kolem našich lamp.
My víme,
snad nás to i trochu souží .
Nik dy však ne až k zlobě!
Lampičko,
svítíš tak krásně;
jak maják... či jak bludička?
Jedno mi,
c ítím se šťastně.
L ehčí je s Tebou chvíle zlá;
jsi moje hezká chybička.
Nezhasni nikdy...
prosím,
dřív než já.
|
|
|