z malé skuliny

obrátit laskominy

k tomu pověst váže se

o tom, jak něco lze

i když není zřejmé

zda je to sdělitelné

 

 

*

 

 

Byl jsem na velké louce se skupinou nadšených turistů, postávajících u nějaké cedule, hlasitě

hulákali a mezi potleskem vzpínali ruce k nebi, no ještě aby ne, stálo na ní napsáno JSI V RÁJI, ale

já se k ní naklonil a přečetl to všechno: zde zanech vší naděje, neboť JSI V RÁJI - a už se objevil

zástup usměvavých vojáků s automaty a začali mačkat spouště, z hlavní vylétaly otrávené včely a

vrhaly se na nás střemhlavě, všechno to doprovázel zvuk jarního deště, jako když jsi seděl u babky

na zahradě, ale tady bylo dusno, hlava se z toho chtěla rozskočit. Utíkal jsem, utíkal, a lištil sebou

na zem, obličejem do hovna, vida, takto člověk dojde naplnění - smyslů. V potoku čistá voda a na

kameni mýdlo.

Otevírám kabinet a buším pěstí do polstrované zdi, najednou ty, v koutku sedíš, vystrašeně,

znechucená, ale usmiřujeme se a v autobusu mi sedíš na noze, stéká po ní tvá moč, objímáme se a

určitě nemilujeme, ale vzájemná přítomnost je tak radostná, tak nutná, že procitám s bolestí v hrudi

dosud nepoznanou.