Jsi pouhým stínem, vzdáleným přeludem,

odrazem v zrcadle mých snů.

A sen se s raním šerem vytrácí

a mě srdce krvácí

touhou po stínu,

v slunečním úpalu všedních dnů.

Jsem královna noci,

jejich přeludů

a mám ve své moci

stíny na pozadí hvězd,

matné obrazy stinných hrdinů,

dávám se jimi svést, dál do stínu

někde na pokraji propasti

den už prosvítá

a mě se nechce jít zpět do života.