|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Na dlažbě proklínané touhy,
s pachutí studené poplivané existence,
prstem hladí spáry jako čáry života, narazí na kříž,
už dále nehledá a přijímá pokoru,
bez andělů a zlata,
upadá na hranu pocitů, nerozlišuje,
tmavé odkopnutí znamená prudkou bolest,
potom jen letmý pohled na kroky.
Kdysi byla krásná, po znásilnění jí vykopli z domu. Teď se splihlé vlasy milují s rozšlapanými vajgly a ona cítí pohyby v bříše. Je nevinná.
Rozpraskané rty se chvějí okrajem nevysloveného.
Další stahy a začíná pršet.
Natahuje ruce, kapky drtí prach i naději.
Po prudké bolesti břicho bez napětí.
Agónie krvavého uzlíčku na dlažbě.
Smrt citu a lidské lásky jako cejch současna.
|
|
|
