Šedou barvu má dnešní den

a jeho chuť je beznadějně hořká jako pelyněk.

Na tuhle nemoc není lék

a jenom blízkého člověka cit,

může tu bolest zahojit.

Však v dnešní době už neznáme slovo láska

a na čele hluboká nová vráska

vypráví další z příběhů.

A kapky krve na sněhu

říkají , že zde smrtka byla

a že pro nás připravila

zklamání a z lásky strach.

Je noc, zvedá se hvězdný prach,

V něm proud slzí zadržet se krátí,

už se nikdy nenavrátí,

co zmizelo do neznáma.

A v srdci zůstala hluboká rána,

jíž  zacelí snad pán čas.

A jakobych slyšela jeho hlas,

že všechno jednou zlepší se

víš, co říká? Že on je v nás

a v sobě máme hledat  cesty.

Bílé, jak šaty od nevěsty

a čisté, bez falše a podrazů.

To špatné máme hodit ze srázu,

tak jako Krysař špatné vedl do řeky,

ať jen to čisté zůstane navěky………..