Dobrý den milý pane.

Dobrý den, my se známe?

Vy mne nikoli. Však já znám vás.

A odkud prosím vás?

Ze života milý pane. Celý ten dlouhý čas.

Tak ze života říkáte?

Ano, celých třicet let , od půl páté do půl deváté. 

Nerozumím vám. Prosím, přestaňte mluvit tak zmateně.

 Zmateně?

Říkám jen přesné údaje. Sledoval jsem hodiny na stěně. 

Cože? Jaké hodiny. Co to plácáte ?

A proč od půl páté do půl deváté?

Člověče! Vy snad rozum nemáte.

Člověče? Ale kdepak milý pane . Já přece nejsem člověk.

Půl páté je narození , půl deváté je smrt.

A třicet let, to je váš věk.

Ovšem už si vzpomínám. Máte pravdu. Zemřel jsem.

Opustil jsem Zemi a pak se dostal sem. 

Ale kde to vlastně jsem?

Víte dole jsem slýchal zvěsti.

Že každý člověk po své smrti, dostane se na rozcestí.

Na rozcestí mezi nebem a peklem, kde se o něm rozhodne.  

Ach, vy lidi. To je vám podobné.

Dovolte milý pane objasnit vám posmrtné dění.

Víte, ani peklo ani nebe není.

Je jen čas , doba, přesněji den. A ačkoli už vaše srdce netepe.

Vrátím vás do dne, kdy vám bylo nejlépe.

Do dne kdy jste byl šťasten a beze zlosti.

Den beze smutku a bez starostí. 

Vzpomínáte na ten den? Neříkejte že ho nemáte.

Jeden den. Vaše nebe. Od půl páté do půl deváté.