je ticho před bouří

slyším jen vysoký jekot ptáků

co se slétají stále níž a níž

 ... k nám

jsem asi poslední člověk v ulicích

jdu po vyznačených chodnících

        co čekají bombardování

... neslyšných tělostřelců

je cítit vlhko

překračuju několik zákopů

a vycházím z jednosměrek

ve slepých uličkách

           po hmatu poznávám .... tady už jsem byl

odkryl jsem peřiny masových hrobů

vytáhl lebky

         a i bez Hamleta znovu zakopal

položil květiny a šel dál

zvykl jsem si

že stále něco ztrácím

a když najdu ... osud prozradím

je ticho před bouří

a chlapci na trakařích

vozí dívky po stejných cestách

 ... které procházím i Já

jen se tak mihnu kolem skel

co kdysi odrážel

             a dnes jen žehnají

půjdu svou cestou ... ( není kam? )

mám sebou přezuvky

svačinu

         zavírací nůž

to abych rozdělit se mohl

s němým pocestným

a čistou nohou

                přespat na louce

tiše se otočím na bok

z očí setřu déšť

je ticho před bouří

          ... a já odcházím

po stále stejných chodnících

k VÁM