Snědý cizinec mi růži podá.

Dívám se, dívám se, dívám se zhora.

Růži za stonek chytnu,

do obličeje mu plivnu.

Růži hodím na zem,

pomyslím si, zda není blázen.

Když se mi však do očí podívá,

mé srdce se podivně zachvívá,

svírá se v hrudi.

Kdo tušil,že se tak brzo probudí.

Doufala jse, že se lásce vyhnu,

když jí do očí drze plivnu.

To byl ale omyl.

I tenhle cit mě dohonil.

Cizinec odvrací oči,

rychle se na podpatku otočí.

Odchází tmou ,

slzy mu z očí kanou.

Zůstávám stát,

doufám, že vrátí se snad?

Jsem příliš hrdá.

Zdám se tak tvrdá.

Láska není cit pro mne,

jazyk mi o zuby drhne.

Zůstanu sama.

Budu žít od rána do rána.

Cizinec ve vzpomínkách zůstane se mnou,

i když mi vlasy zešednou.

Budu snad litovat?

Čas uvidí mne duši zpitovat?