řekla si UTEČ …

a já nevěděl co tím myslíš

stál jsem v topol

           z těla mi tekla smůla

a z posledních sil

… vzdychl do větví

možná to nebyl vzdych

spíš …

Já vlastně nevím

řekla si jen UTEČ

a Já utíkal

bez směru bez cíle

skoro nahý

          plápolal jsem

vprostřed popelu

míjel jsem lidi co mi tleskali

slyšel nadávky

i tiché opovržení

viděl neplodné matky

       odkopával mršiny

a v tom spěchu ztrácel drobné …

… vzpomínky

proběhl jsem černý průvod

nachvilku se zastyděl

               a mísil slanost

byla tam dívka

                plakala

skoro stejná jako Ty

až mne donutila zpomalit

a na moment vrátil čas

ale já věděl

že musím utíkat dál

nevím jak dlouho jsem běžel

nevím kam jsem doběhl

vím jen, že tak daleko od Tebe

aby návrat … byl začátkem

stál jsem TAM

na TOM místě … kde krajině brali stromy

a karafiáty se klaněly před plevelůjícími hrstkami

                                                        času

nebyl nikdo

kdo by řekl vrať se zpět

nebyl nikdo

co by porozuměl

a Já si jen pamatoval

                      jak si mne pohladila a řekla:

… „utíkej“

ale nevím kam