Z dopisů; ten obrázek, na němž lodě kotví u mola a molo v raccích

Jak jsi mi byl možný?

když uléhám k oné veškeré lidské váhavosti

          nedočteme míli, natož slovo, natož rozbřesk slova...

                         Patrné je, že souhvězdí protějších oken

jsem nikdy nepojmenovala...

Neodpomohu si tentokrát slovem protože;

jaká jsou nastalá jitra, když ne ta v očekávání zesnulého

hlasu? Hlasu z couvající strany obrazu

namačkaného do očí

         Chvěje-li se list, o čem se chvěje?

Zřetelně vyslovuji mimo rytmus:

„O nás, přeci o nás...!“ Ten čirý obrázek..., tak čirý, že rybářův

vlasec je vidět přes celou zátoku

a pak ještě přes tu vzdálenost od skříňky

ke křeslu

                        se zeleným přehozem