Co bys dělal, kdybych od tebe odešla?

    Vím já?

    Nemyslíš si, že by ses nad tím mohl aspoň zamyslet? Věnovat tý otázce pár vteřin? Protože některý tvoje odpovědi přicházej moc rychle a taky podle toho vypadaj.

    Tak se mě teda zeptej ještě jednou.

    Co bys dělal, kdybych od tebe odešla?

    Jako kdybys odešla hned teď? Teď okamžitě hned?

    No, hned.. Odešla bych třebas zítra. Ráno bych se zbalila a odešla bych. Nadobro.

    (Tvářím se, že přemýšlím. Záleží mi na tom, abych jí udělal dobře, protože až na tyhle otázky je to skvělá holka.)

   No?

   (Pokrčil jsem rameny a svraštil obočí. Tyhle efekty přidaly na dramatičnosti.)

   Vidíš? Já věděla, že to s tebou otřese.

    (Rozhodnul jsem se, že napočítám do pěti a pak něco řeknu. Netrpělivě se otočila na bok směremke mně. Počítat raději nebudu.)

    Byl bych zdrcenej.

    Byl bys zdrcenej?

    (Na její tváři bylo znát, že se jí ulevilo. Mně se samozřejmě ulevilo taky.)

    Ale já přece nechci odejít! Já jsem se jenom ptala, co bys dělal, chápeš?

    Chápu.

    Zase.

    Co zase?

   Zases mi odpověděl, anižs nad tím trošku popřemejšlel.

   Promiň.

   (Svraštil jsem obočí a začal počítat: jedna, dvě, tři.... usmála se.... čtyři pět. Sakra. Já   zapomněl, na co se ptala.)

   Ehm.

   Co ehm?

   (Jedna dvě tři čtyři pět.)

   Nic.

   Aha, tak teda nic.

   (Jedna dvě tři čtyři pět....usnul jsem. Ráno jsem se probudil a ona tam pořád byla.)