| Bloudí nemocniční chodbou ztrácejí se ve zdech ztrácejí se ve svých kobkách bloudí spletí chodítek a kolečkových židlí Ještě žijí... Ve světle na konci tunelu v neosobním dočasném hnízdě v přestupní stanici nikam mezi duhou tablet třikrát denně čekají na život který už je míjí v brázdách svých vrásek v blikání studených stropních zářivek v pachu vlastních těl vytane v mysli vzpomínka na lásku co už není na to co mohlo být a už se nestane.. Všem už dávno odpustili ve svých snech ještě žijí všechny křivdy dávno ztratily smysl ve svých snech ještě žijí ještě vždy cítí ještě vždy milují...
| 
