|
jo - eště ten Alešek Jírů...
starej mládec ve starý chajdě...
v hrudním košu mladistvý srdco
a v palici mnohdy zmatek... náš Aleš pohrble chodící aji
(za plotem nakvětlý lán makovic - bo zprivatisováno
a odběr zajištěn...)
však ne na opiáty, do kuchyní posvícenských
a olejíčky makovy taky...pro potravinářskou divisi jistýho Pavla J. - což byl Aleškův pobratim...
(ale nesnášeli se... i vo tom je život - o malicherný konfliktnosti)
teda Alešek....
když si občas uvědomil svou nahrblost, snažil se chodit zpříma...
většinou si ji ale neuvědomil...a to se pak hrbil v kuchyni
nad stolem, požíraje bábovky žhavých vdov, kerý vždy reagovaly
na jeho občasný napřímení páteře tím, že začly kuchtivě dobývat jeho ego.... a soutěžily v mramorování těsta...
a to pak nad dědinkou vůně v nebesa...
a pravidelní žebravci nassávali chřípí a mlaskavě hejbali rty
a mumlali že aleš zasejc chodí jako napřímená struna,
babám na na odiv...
a hnali se do ďolíčka ku kostelu, kde chatrčka Alešova vypuzovala
ze sebe šecka aromata kuchtiček vstřícných a vodnášeli si posléze ledabyle darovaná sousta a žvejkali na stráních, drobě mravenečkům!
abych to neretardoval rytmicky a tempově...jako zápis tento -
von Aleš byl uvzatej ne na vdavekdychtěnky zachovalý, leč na svý hračky z mládí....jakože z let batolecích aji z let pozdějších...
měl poličku aji tři bedny k radostem prohlížecím památkově ....
jakože ty zhůvěřilosti dávný vošahával a opravoval do funkčnosti, šeptaje si: Maminkomaminko- kde sou ty časy!.....
(von byl aji trhle v sentimentu mnohdy teda)
co si pametám - tak tam měl Dřevěnýho motýla doposud funkčního
s podivným převodem drátovým, na tyčce...
tlačil ho mezi kuřinci na dvorku
a ta holcbabočka mávala omšelými ornamenty veskrze hrozivě...
a slépky uskakovaly vod soust vyhrabaných
a dušovaly se, že žádná snůška
(esli byly odborářsky sloučené... vo tom nevím, ale reagovaly kolektivně... vajec nebylo... na což ale hospodář sral a pravidelně je vybíjel do polévek živných...srkal nudle a kochal se motýlem omšelým)
- no - blbý slépky...
reagovaly jako muskatéri Dumasa... že jako všechny za jednu...
a maso obíráno v podvečerech v supě...
(mám dojem, že ale bichli onu nečetly... blbý leghornky analfabetky hehe)
(takže Motýl....)
a von tam měl eště plechový kurčiatko....esli znáte ten kovový oběkt- artefakt hračkový, divoce pomalovaný,
kerej se klúčikom natáhne opatrně, by stočenina ocelová nerupla-
a po povolení klíčku zvíře ono plechový začne zoufale zobat... padnikampadni...a poskakovat sounožně k radosti dětí na poutích...
dokud ta pipka pracovala, ták Alešek z lekrace ju dycky vypustil
na popraží... a vona kovově cvrlikavě strašila nosnice-
až jim kloaky svíravě drnkaly z překvapení nepříjemnýho...
a Aleš sa moh strhnut vod smíchu primitivního...
vlastně to byl jednoduchý člověk, sympatií nebudící u slepic jeho... vony ty kuřičky totiž nemaj na výběr!
ale měl iba jeden exemplář - kerej taky časem dosloužil...
bo pero ruplo pohmatem nešetrným... a kuře natáhlo plechová brka
a nožky lisovaný nahoře...
a pak poprašek časů ho zanes na poličce k nevůli laků šedivějících,však k povůli radostný hrabavek,
kerým ubyla anorganická konkurence...
(jó - to pole makový....)
von Aleš mnohdy - využívaje štěrbinu v odrátěným plotku...
von se mnohdy v šeru vyplížil s bodánkem vhodným v pracce....
svítil si vočima na nedozrálý makovice- rejpal do nich...
vony jako chemicky brečely do tuhosti uslzelý...
k ránu sbíral nechuta Jírů opiát
a dle příruček pro devátou třídu... jakože chemie...
von teda vyrábjal opium
a míchal ho slépkam do krmě ranní....jakože
NÁNÁPUTAPUTAPUTA... A BUDETE ZPÍVAT JAKO KANÁŘI!.....
slépky zobaly leč nezpívavě motaly se
a chodily chrnět eště před slepicema...
ale vaječina s infiltrovaných žloutků teda měla grády dycky!
(říká se INFILTROVANÝCH?)
no prostě - stačila tři vejce (ani ne do skla)
a Aleš začal mluvit aji zpěvavou mandarinštinou... v rauši -
si dopřával teda...
(mládec starej - bez možností odreagovat se hlazením vagin)
leč uznávám s vámi,vše je relativní v odsudku....
esli mínusy připsat opiátům
či babám chtivým - von si zvolil... jeho věc ne!
jeden jeho návyk se mu ale stal osudový....
von chodil na nedalekou skládku probírat odvozeniny
(ne slovní sakra!)...JAKOŽE TEN SAJRAJT....
kovy do sběrny
(pokud mu je do rána Erža Lakatosová neukradla - s tou babou
se něco natrápil teda- leč nikdy nebyl rasistou...
neřval na ňu Cigáňská kurvo...iba Kurvo!)
papír spaloval v pecku....
stará rádia opravil a střelil v hospodě, by na rundu bylo a takle no....
proč vo tom...
von se jednou začet do útržku insertního nějakýho CirkMagazin... saskej plátek (bo aji Sasíci jezdili vysypávat- že na švarc)
a tam stálo- že jest k mání pozůstalost jistýho Kurta Voneghuta - kerej celej život blbnul se střelnicema...
pifpaf a růžičky na špejli
aji plyšáčci pro holky s mládenci u vzduchovek
schválně pokřivených v muškách...
(fígle všade!)
a Aleš švihal do Saska... (byl to jen kousek)
a za pár šupů ty debny odkoupil a svým domáckým traktůrkem, smrdícím slepičím guanem, to vše převez domů
(šak vozejk prověsný si vypožičal vod Karla z hostince U tří kuřátek)
doma debny vypáčil
a z tý jedný se mu v y s y p a l o
asi vosumset třicet sedum plechovejch kuřiček
a vo něco míň klíčků k nim...
však nevadilo!
dal svý slépky ihned spát--- teda přenes je spící do šopky
(viz granule opiový)
dal si šest vajec na špeku- by se posilnil...
(viz vejce s opiáty)
i počal ty plechový stvůry natahovat a zkoušet....
a vony zobaly padnijakpadni....
a von ale usnul.... (viz šest vajec!)
a vony ty plechový mrchy furt zobzob - padnijakzobni...
a Alešek nic necejtil a do rána byl rozzobaný... na kašičku....
a kdyby slépky nebučely v kurníku, že ranní dojení...
by si súsedi ani nevšimli, že Aleš je již
na prvosoučástky rozmělněn zobáčky plechovými...
*
někdy se to tak sesumíruje no -
makový pole a plechová kuřátka... a hned je horrorovej příběh...
(a těch bábovek ve spíži co zbylo!
a každá zajímavě mramorovaná....)
tož tak!
|
