do zčernalých lesů střemhlav

padají poslední ptáci

s pružností luku

vítr rozesel

hlad

kde jsi? šumí v prachu

cesta, která poztrácela směr

potkáme se ještě?

ruce podobné

pařátům zlámaných keřů

čekají na místě

kde dřív vycházelo slunce

vzpomínám na vůni čerstvého povlečení

na své místo u zdi pod oknem

studené k prasknutí

na křeslo u kamen a tvůj unavený pohled

myslím na ranní hořkost s třemi cukry

nezajímavý profil trčící v druhé realitě

voda opět zakalila čísi tvář

na břehu klečí

žízeň

myslím na fronty zbytečných slov

čekajících na ještě marnější hlas…

teprve teď mám chuť

přežít