Nad čerstvou hromádkou,
stojí smutnej Krtek s lopatkou
Tak nám zbylo po Ježkovi,
zátiší s čestnou památkou
Vůbec života neužil,
sotva se tuhle oženil
Ve dne v noci honil prachy,
aby dluhy poplatil
Roznášel houby po lese,
hrušky i jabka, co kdo chtěl,
do padnutí dřel jako zvíře,
z největší lásky v okrese
Ze stresu, že furt pospíchal,
už skoro ani nepíchal,
málo platný drahý dojmy,
jako manžel haproval
Všechny chřipky přechodil,
šlo mu to na srdce,taky na klouby
Než pro nenažraný štěstí
předčasně duši vypustil
Na pohřeb přijel nakonec,
samotnej Ferda mravenec
a coby projev uznání,
přidal nám něco na věnec
Chudák paní Ježková,
je to holt příroda,
teď jí zbyly jen ty blechy
a mladá je vdova
|