A mezi mnou a tebou

je čas

v něm přichází jedno z jar

telata důvěřivě olizují z našich dlaní

sůl noci a jed Měsíce

a na řeznících zbylo

i když se smějí

mít jeho odvrácenou tvář

jen od hlíny

kterou si na kolenou ze hřbitovů nosíváme domů

si musíme pomoci sami

a taky k africkým růžím ze supermarketu

za nás nikdo nepřivoní

to už víš

to znáš

až na tebe dnes položím ruku

spálím se, protože chci

není přece možné

si jen každé ráno opařit rty

o horkou kávu

nebo o polibky mezi dveřmi

a venku

se jen dívat před kroky a jít

nepromluvit ke spící kočce

neotočit hlavu k ptáku zpívajícímu jen tak

nebo zavřít oči když vychází Slunce

mezi námi je čas

a v nás, je krajina se stromy a polem

díváme se jeden v druhém

na sebe

že stáváme se kruhem

k sobě vedeme

a tráva

má na konci

kapky dnů a rosy