Byl to zakomplexovaný primitivní asociál, a ona o tomto individuu prohlásila, že jeho indiskrétní axiomy, deklarované s absolutní absencí skrupulí, měli afrodiziakální účinky, a touto pofidérní tezí provedla destrukci celého mého snažení, byla to kontraindikace mých argumentů. Prý že jí imponuje verbální (ovšem spíš vokální) stránka jeho praktik. To infantilní individuum nás pejorativně rozohnilo, naše komunikace se vygenerovala v aktivní hádku, paušálně negovalo mé nové informace. Zkolaboval i můj projekt zprostit nás tohoto iritujícího atributu. Stal se indispozicí našeho inteligentního vztahu, už nebyl irelevantní, naopak fatální a kardiovaskulární. Dostal jsem infarkt. Ambulantně mě asanoval k senilitě inklinující doktor, trochu zprofanovaný periferními metodami, ostře kontrastující s racionalisticky striktním medikem. Na pokoji se mnou existovalo promiskuitně charismatické hovado. Jeho již stagnující perverze byla famózní, parafrázoval variabilní nepřístojnosti s maximálním zaujetím. Všechny akce však byly interpretovaný duplikát, jak lapidárně konstatoval vedle meditující stoik. Ačkoli porušil sociální úzus, tituloval jej dle oligarchické stupnice, nebo vulgárněji. Alarmující nárůst inzultací exportoval ideální atmosféru a importoval deprivující perzekuce vyskytnuvší se sestry. Nitrožilní aplikace sedativ a hypnotik diferentní substance nás uvedla do standardně optimálního stavu, jež byl po majoritní část hospitalizace konstantní. Po tom všem jsem stornoval svou intervenci a rezignovaně respektoval její explicitní kravinu.