Ten malý kousek od tebe
bez sebe,
pár slov a nakreslená zeď,
zatím to jde.
Ještě je cítit převržená sklenka,
návaly smíchu s absintem,
chvění se přenáší dotekem,
zní

Dešťová clona a zpěv kosa,
kámen, co střelil od kola,
tápu se zadrženým dechem,
hlavní cena
sedřená barva
z nápisu svoboda.
Zase se nevyspí oslepená noc

Zavíraných dveří
skromné povely,
nebytí, vzdor příkazu vymazat
sen bez hnízda,
jak na účtence obraz,
inkoustem označené chtění.
Nač mistrovská linka?
Poezie není!