Ó lidská blbosti
ó slova nesmyslná
ubohá malosti
proč jsou tě města plna
Ty chléve uzavřený
Z dubových prken sbitý
Okove olověný
Jenž poutáš um i city
Ó lidská blbosti
Jíž mnoho z nás je zpito
Pronikáš do kostí
A není nám to líto
Naplníš žaludek
Ohrado pro dobytek
Zatemníš úsudek
Je-li ho aspoň zbytek
Ó lidská blbosti
Ó temnoto ty marná
Dovádíš k tvrdosti
Duši, jež bývala kdys tvárná
Ty vedeš život svůj
I v mozku učeného
Jenž hází rozum v hnůj
Anebo na druhého
Byla jsi, blbosti,
Mou školou bez diplomu
Že nechci slávu, přednosti
Ni dlouhý život stromů
Vím, když tě odkrývám
A příklady tvé živé
Že pod nebem přežívám
Tu, dnes, v realitě sivé
Ó lidská blbosti
Temnoto nad temnoty
Vzdor té tvé sladkosti
Vyústíš do prázdnoty.
|
