Letím,
drobným prachem hrsti naplněné,
pokus jen na oko, aby se neřeklo,
neustálá hra.

Opakuji,
zavřená ústa, bolavý stisk rtů,
smutně, kolem hnízda
průlet  zpět dolů,
jen míjení, bolavý sen,
chci křičet, pouze stékám
a značím cestu
slizem

Dlouhý lok.
Těžko němým ústům půjčit zítřek
ani krev už na podpis nezbývá.
Bodavý smích,
nepovedená symfonie skučí..
Proč tleskají, když se děsí opakování?

Zase, zase
zoraná cesta, bos podle nejnovější módy,
brázda, jak hluboký smysl
pro být