Já věřila

a navždy chtěla po cestě jít

po cestě ve tvých stopách

městem,kde vládne klid

po cestě vonící po tvých vlasech

skrýt se ti v náruči ve zlých časech

být tím,kdo ti dává stín

Já věřila

a doufala,že nejsem jediná

že i on věří

a také vzpomíná

že ani on nezahodil

sice jen pár,ale krásných chvil..

Věřila jsem

každému ranímu rozbřesku

co však mám říkat teď..po dnešku

Věřila jsem

v něco co nikdy nebylo

Věřila jsem

jen proto,že se mi to líbilo..

Věřím i teď

jen svému osudu

že s tebou už nikdy nebudu

že nikdy tě už nepolíbím

i když tolik chci

že nikdy ti nepodřídím

další sny

už nikdy ti nebudu nic slibovat

a ani ty mě

ty neumíš milovat...

Konec jedné víry

vykvetla z obláčku

v mlhu se rozplynula

Nikdo ji už nezná,

vždyť dávno pominula

Potkám tě občas

ale slova už si nikdy říkat nebudem

kam poděla se naděje

bojuje s osudem..