" ( ženská promenáda, Pokus o Překlad ..sebe ze sebe ;

omlouvám se všem, které jsem ..původně ..do jisté míry snad ..mystifikoval, ale já to s tím mým autorstvím nemám tak jednoduché; jisté je jen to, že se snažím postupovat ..vrcholně poctivě ..k záležitostem ve ..vyšších vrstvách, a pak to někdy ..trošku ..hapruje ..zde ..dole na Zemi :), ..etc. :)). 

:

Upraveno parkem.

Prvou cestičkou kráčejí dívky, panenky, s

pentlemi ve vlasech, občas i poskočí za

motýlem, když si myslí, že se "..nikdo" nedívá.

Ve druhé cestičce kráčejí vážněji, vědomy si pozornosti, kterou vzbuzují. Občas dovolí si žensky prohnout se v kříži a "zavlnit" v bocích; -to ty, které mají již

krůpějí rosy

rty pevně zamčené.

Ve třetí jdou sebevědomě a hrdě ruku

v ruce s tím, o kterém "..vědí", že je jejich "doplňujícím". Tuto

vědomost, větší než Svět, nedají si vzít.

Ve čtvrté cestičce jsou opět děvčátky; kráčejí pokorně, jako ovečky. V podbřišku jim klíčí život; nejen

proto odevzdaly

své jméno. Až do "konce" se již nebudou smát Tvým vtipům; budou se "jen" usmívat, s přehledem a často.

V páté cestičce vedou procesí; některé naoko

hudrují, části své duše i těla ale "půjčují" dále bez

řečí; spí mezi "druhou" a druhou ráno. Ve štíhlých pažích

                                         udrží    "všechno".

V šesté cestičce kolébají se zeširoka; nestěžují si

na bolest ve svých kostech a šlachách, na

tu   ne.               Dohlédnou „..daleko“.

V sedmé cestičce vracejí se ke svým matkám; třesoucí se

 rukou pohladí ouško hrnečku, ze kterého snad   pak dostanou

 napít. Méně      než jeden „haléř“  nazpět  žádají pro sebe.

                                                                       Parková úprava.

."