|
Dnes už jsem unaven a tak jdu spát,
tenhleten den byl opravdu skvělý.
Přemýšlím jen o čem mám nechat si zdát
a nechť se mi sen ve snu promítne celý.
Únavou už se mi zavíraj oči,
poslední záblesk zářící luny.
Proč ten svět modravej tak krutě se točí
a lide na nitkách jak loutky se vlní?
Teď snad už spím a zdá se mi sen,
je nádherný den, v něm slunce a štěstí.
Koukám na oblohu a ten dnešní den
přec jenom trochu, trošku mě děsí.
Přecházím ulici a cítím úzkost,
ty děti na chodníku tak krásně se smějí.
Má úzkost pomalu přechází ve zlost.
Ty děti na chodníku, proč se mi smějí?
Už, už tam budu, já zeptám se jich.
Slunce již zapadlo a v kraji se šeří.
Zeptám se...,ale vždyť už jsou pryč!
Mé srdce ne! Jen oči tomu věří.
Proč tu jen stojím na té ulici sám?
Něco se blíží, přichází hluk.
Skřípění brzd, já děsím se, procitám.
Probouzím se.....a všude je ticho!
|
|
|
