|
Zase se toulám po posteli,
myšlenky se mi v hlavě telí,
a jejich
(nebo úplňkovo)
pnutí
mi nahlas kafrá
do usnutí.
Nechci dát šanci Rohypnolu,
představuji si,
kdy jsme byli spolu
a nic nás nebrzdilo
v rozletu…
….sčítání ovcí
snadno popletu,
však těchhle chvilek, drobečků
života v našem stádečku
rozeznám plné ohrady.
Mile a hezky dovádějí,
tvým úsměvem se na mě smějí
a kopýtky mě škrábou
do brady,
u lávky přes rty
se způsobně řadí,
na svazích nosu už zas čile řádí,
až v houští řas se zcela ztiší
a už je hopsat nedonutím.
A přes polštář pak slabě slyším,
když při svých toulkách před usnutím
je počítám jak ovečky,
jejich stříbrné zvonečky.
| 
