Myší putování světem

Byla jedna myška malá,

u Vltavy v Praze žila,

 Šedinka se jmenovala

a zvědavá tuze byla.

Křížem krážem cestovala

pěšky, metrem, tramvají,

brzy celou Prahu znala,

i co si domy šeptají.

Z orloje má výhled skvělý

na  to, co se právě děje,

jak se lidé procházejí,

vesele se z věže směje.

Někdy na Karlově mostě

sochy šimrá  pod nosem,

pak se vozí snad už posté

po Vltavě parníkem.

 Jednoho dne navštívila

zoologickou zahradu,

když z jezírka vodu pila,

oslovil ji kakadu:

„Závidím ti, myško šedá,

odpusť mi mou upřímnost,

já jsem taky neposeda,

téhle klece mám už dost.

Mrzí mě to velice,

že nemůžu zpátky domů,

sním o rodné Africe

o korunách velkých stromů.“

 Dikobrazí rodina

slyšela to právě,

jejich malý klučina

vyřešil to hravě,

vytrhl si bodlinku,

zakroutil ji jako klíč

a za malou chvilinku

papoušek je z klece pryč.

Všichni se moc radují,

papouška prosí Šedinka:

„Víš, já tak ráda cestuji,

uneseš mě, jsem malinká.“

„Rád tě svezu,myško moje,

přichystej se na odlet,

do Afriky daleko je,

obletíme celý svět."

  Vtom přiběhne myška bílá

celá jako sníh

„Vem mě sebou, moje milá

lítat v oblacích“

A tak myšky na křídlech

na cestu se daly,

krása dole bere dech

louky, lesy, skály.

..............

  Do Francie míří právě,

tam papoušek odpočívá

v měkoučké a hebké trávě,

na vysokou věž se dívá.

„To je Paříž, myšky milé,

s Eifellovkou uprostřed.

Nastala ta pravá chvíle

na vrchol se rozletět.“

Bez schodů a bez výtahu

vmžiku myšky vidí shora

město větší nežli Prahu,

když najednou někdo volá:

„Vy jste si sem vyletěly,

to jsem ještě nezažila!

já sem šplhám týden celý

pěkně jsem se zapotila,

výtahů se totiž bojím.“

píská myška černá celá.

„O přátelství vaše stojím

ráda bych vás provázela.

U  sebe vás pohostím

můžete i u mě spát.“

Myšky skáčou radostí,

papoušek je sveze rád.

    Černá myška bydlí v lodi,

co u řeky parkuje,

tahle skrýš se vždycky hodí,

návštěva se raduje.

„Tady je to krásné moc!“

píští myšky nadšeně

„Za chvíli už bude noc,

po řece se svezeme.“

 Davy lidí nastupují,

myšky z díry výhled mají,

lampy se už rozsvěcují

vlny loďku kolíbají.

  Bílá myška běží stranou,

ze skrýše se vyklonila,

ochutnat  chce vodu slanou,

málem se v ní utopila!

„Pomoc, pomoc,kamarádi!“

Loď je pořád dál a dál,

rackové tu kolem řádí,

jeden myš na křídla vzal.

    Všichni myšce vynadali,

polepšení slíbila,

rackovi moc děkovali,

cesta se jim líbila.

   Pak v pařížských uličkách

na na schovku si hrály,

že neměly z koček strach,

vesele se smály.

Tu  papoušek zavolal:

„Promiňte mi, myšky moje,

ale rád bych letěl dál,

do Afriky daleko je

Těžko se opouští Francie,

kamarádky jsou smutné,

tolik legrace tu myš zažije,

cestovat dál je nutné?

................

 Za chvíli je zase dobře,

kolem hravý vítr fičí,

dole velká města, moře,

tady divná věž se tyčí.

„To je Pissa, podívejte,

přichystejte se k přistání,

na věž ale nešplhejte-

ona se trochu naklání!“

Myšky k šikmé věži běží,

na varování nedbají,

papoušek jim stačí stěží

a už lezou potají.

Bílá malá neposeda

nejvýš vylezla by ráda,

až na samou špičku sedá,

vítr foukne..a ona padá!

Papoušek náš milý

myšku malou zachránil,

na poslední chvíli

neštěstí tak zabránil.

„Musím vám teď vynadat!“

papoušek se zlobí dost

„Budete mě poslouchat

...a už žádná výtržnost!“

 Myšky slíbí polepšení,

papoušek odpustí jim,

přespí tu do rozednění,

pak je čeká město Řím.

Je tu staré divadlo,

každý  večer tady hrají,

myšku černou napadlo,

že se také podívají.

Sedí myšky na lavici,

ta bílá se rozhlíží,

co se děje na ulici?

potichu se odplíží.

Prochází se v ulicích,

do obchodů nakukuje,

tu uslyší hlučný smích

a racek ji oslovuje:

„Poleť se mnou, myšičko,

ukážu ti z výšky Řím,

povozím tě maličko,

pak tě zpátky navrátím.“

„Proletím se s tebou ráda,

zase poznám trochu svět,

mám nového kamaráda,

pak budu všem vyprávět.“

Letí racek z města ven,

ve tmě cestu špatně hledá.

„Tohle je snad jen zlý sen-

zbloudili jsme, běda, běda!“

 V dáli malé světlo bliká,

probleskuje oblohou.

„To je  pro nás  velká klika,

tam nám jistě pomohou.“

Ale nikdo tady není,

vidí maják v moři stát.

„To je pěkné nadělení…

aspoň že máme kde spát.“

Myšky v Římě polekané

velký poprask dělají.

Co když se jí něco stane?

Bílou všude hledají.

Papoušek sem tam poletuje,

kde můžou být, kdo to ví?

Tu z křoví náhle vykukuje

ježčí čumák růžový.

„Zahlídl jsem bílou myš,

odnesl ji racek drzý,

když si hodně pospíšíš,

zastihneš je jistě brzy.“

 A tak nastalo pátrání

papoušek vzal myšky na záda,

    teplý vítr je pohání

„Podívejte...maják, to je paráda…“

„Už je vidím, kamarádi!

Myška s rackem na okně spí.“

Oddechli si:“ To jsme rádi,

ale jen počkej až se probudí!“

  Jak ulehli, tak hned spali,

probudil je krásný den,

myšce trochu  vynadali

a zas letěli nad mořem.

................

„V Africe už jsme za chvíli,

bílá myško, koukej poslouchat,

tam kdybychom tě ztratili,

tygr či lev tě může roztrhat!“

Papoušek šťastně poletuje  v pralese

„Tak tohle je můj domov milý..

..ale kdo zpátky vás myšky  odnese?

Jen posečkejte malou chvíli.“

Myšky hrají si  bezstarostně ,

mezi stromy nejlepší jsou honičky.

Gorila sleduje je zlostně:

„Jak křičí, ještě mi vzbudí dětičky!“

Než se myšky vzpamatují,

gorila s nimi na strom leze,

mláďátka shora povykují,

copak maminka jim nese?

„Tady mám pro vás,  má děťátka

tři myšky, radost pohledět.

Krásné  hračky jsou to zkrátka,

jen si je nezničte hned.“

Gorilky koukají překvapeně,

tak maličká zvířátka neznají,

myšky, ty chvíli jsou  vyplašené,

ale pak s opičkami si pohrají.

 Papoušek po pralese poletuje,

snaží se chovat velmi tiše.

Pod stromy tygr se  potuluje,

co když už má myšky v břiše?

Myšky ho ze stromu volaly:

„Tady jsme,kamaráde náš milý.

A krásně jsme si pohrály,

můžeme tu být ještě chvíli?“

Papouškovi  hned se  uleví,

„Hlavně ,že jste tu v bezpečí,

ještě si hrajte, to se ví,

já  přítele zatím přesvědčím.“

Dohaduje hlasitě se  chvíli

o cestě myšek domů zas.

A papoušek, co je celý bílý,

 nakonec kývne na souhlas.

Loučí se myšky s přítelem,

 hodně štěstí mu přejí,

 s jiným zas letí papouškem

a vesele se smějí.

Kvečeru v hustém rákosu

 pěkně se odpočívá,

tu  z řeky-skoro jim u nosu

malý krokodýl se dívá.

 Probudí se jen bílá myš,

krokodýl na ní se směje:

„Jen se mě neboj a pojď blíž

svezu tě, bude to skvělé.“

  „Slíbila jsem všem poslušnost,

to by ostatní neviděli  rádi,

natropila jsem toho víc než dost..

hle..už se budí ,mí kamarádi.“

„Pojedem rádi, jásají,

nová cesta nás čeká.“

Na krokodýla sedají,

okolo hluboká řeka.

................

Po Nilu až do Egypta se plaví,

z břehu poušť i chrámy vidí,

V Káhiře  krokodýl zastaví,

u pyramid plno je  lidí.

„Musíme jít  všichni společně!“

volá papoušek z výšky,

velbloudům vyhýbají se statečně-

kromě běloučké myšky

    Ta už oslovuje velblouda:

„Můžete mě na chvilku povozit?“

A ten se s ničím neloudá:

   „Jasně, račte si  vyskočit.“

A už upalují směle do dáli,

jen za kopyty písečný prach,

marně je myšky zpět  volaly

a zase mají o bílou strach.

Velbloud však rozumu má dost:

„Teď už to,  myško, otočíme,

svez jsem tě jen tak pro radost,

teď přátelé tvé povozíme.“

Zastydí se moc myška bílá,

na kamarády vůbec nemyslím,

zas  jsem jim starost připravila..

Tak honem, ať to napravím.

 „Nezlobte se, moji milí,

už jsem zpět,  pojedeme dál.“

  Tak bílé myšce odpustili

a velbloud až k moři putoval.

Hejno racků zvědavých

honí se spolu  podél skal,

všude je slyšet jejich smích,

papoušek jednoho zavolal:

„Chtěl bych se domů vrátit zas,

Odvezeš moje přátele?“

„Rád proletím se, však  mám čas.“

Mává racek křídly vesele.

 Papoušek k pralesu míří

 racek  nad mořem poletuje,

něco růžového vodu víří,

ryba to není,tak copak to je?

Vždyť je to myška maličká,

topí se, už sotva popadá dech

a  zmáčená je celičká.

„Vylov ji racku a na břehu ji nech.“

Všichni se sběhli udiveně:

„Kdepak ses tady, drobku, vzal? „

„Já tady bydlím v téhle stěně,

spadla jsem z vysokých skal.“

„Jsem tady  sama celý čas ,

racků se bojím, tak v díře jsem.

Vemte mě sebou,prosím vás,

nikdy jsem nebyla za mořem.“

A tak putují kamarádky čtyři

rackovi na křídlech,

směrem ke Grónsku teď míří,

 zimou se jim tají dech.

................

   Kam pohlédneš - samý sníh,

až se myšky po krk boří,

bílo všude kolem nich..

tam u lesa oheň hoří.

Před iglú si eskymáci

pečou rybu na večeři,

myšky se k nim přitrmácí,

kvapem už se všude šeří.

„Pojďte si s námi rybu dát.“

 Eskymačka je domů zve:

„U nás můžete všechny spát,

tak sladké sny, maličké.“

Ráno eskymácké děti

provedly myšky okolím,

chodily celý den až do pěti

překrásným sněhovým údolím.

Hluboko  v lese žijou medvědi,

jsou  přátelští, jsou  lední,

o myškách mnoho nevědí

ti malí  jsou tak neposední..

Tak šla ta parta neposedů

na břeh, kde žijí tučňáci,

už přeskakují díry v ledu

„Užijeme si legraci!“

Šedinka rozběhla se málo

a spadla rovnou do otvoru,

medvídci křičí:“ Co se stalo?“

už klesá ke dnu směrem dolu.

                                                                      Velryba pluje tu náhodou,

                                                                         stará, ale rychlá paní,

                                                                      už nese myšku nad vodou

                                                                        a mračí se, nejen na ni.

„Zde není hřiště na hraní,

děti, mějte přece rozum,

nebezpečné je tu koupání,

utíkejte si hrát před dům.“

Všichni pak v bezpečí si hrají

a myšky tuze šťastné jsou,

tady v tom ledovém kraji

kožíšky je zahřejou.

Jednou racek zhora zvolá:

„Nechcete zas poputovat dál?

Ještě kousek cesty zdolám

do Ameriky bych se rád podíval.“

Myšky popřemýšlí chvíli,

no, nápad to není špatný.

S kamarády se rozloučily,

racek, ten je v letu zdatný.

...................

Vzduch je teplý, dole skály,

na cestě koně divocí,

tam u jedné hned přistáli,

v jeskyni se dobře spí.

Jen růžová myška nemůže spát,

 na procházku vydá se zrána,

tu uvidí na bílém skalisku stát

malého kluka-Indiána.

„Ahoj, já Kryštůfek jsem,

..a jak ty se jmenuješ?

Můj tábor tamhle je za lesem..

ukaž, s kým to putuješ?“

Pomalu budí se kamarádi

a sotva věří očím svým

divoký koník kolem pádí

„Moment,hned ho zastavím!“

Kryštůfkovi stačí zapískat

a koník stojí v pozoru.

„No tak, přátelé, nasedat

a hyjé směrem k táboru!“

Indiáni vykuleni

z tak maličkých myšek jsou,

jejich děti na koleni

se všemi si pohrajou.

Kryštůfek k rodičům šel:

„Mámo, táto, byl bych rád,

kdybych s kamarády směl

aspoň chvíli cestovat.“

U ohně koná se posezení,

sešel se celý jejich kmen,

„Klukovi ještě deset není,

   máme ho jen tak  pustit ven? „

  Náčelník pronesl usnesení,

 že Kryštůfek může jet,

   že to žádné mejdlo není

a vrátí v pořádku se zpět.“

Kryštůfek skákal do stropu,

to bylo ze samé radosti.

„Rád navštívím tu vaší Evropu,

ze školy mám o ní znalosti.“

Na druhý den výprava

se všemi se loučí,

koník čeká, postává,

až do sedla mu skočí

Dovezl je koník čilý

k Atlantskému oceánu.

„Dál musíte sami,milí,

přes moře vás nedostanu.“

..............

Drahá i rada indiánská,

Jak to jenom uděláme?

Tu  velryba velikánská

poznává své staré známé:

„Kdepak jste se  tady vzali?“

„Potřebujeme převézt,prosím.“

„No, těžko byste to  přeplavali,

já na svém hřbetě lecos nosím…

..tak víte co, nasedněte..

..do Evropy? To mne mate..

Jen proboha nespadněte!

  … a co  kompas,kde ho máte?

Kryštůfek je Indiánem

ten trefí i  bez kompasu.

„Vzhůru napříč oceánem,

     zvládnem brzy tuhle trasu.“

„Naber  směr přímo severní,

tam leží Norsko, Švédsko..Finsko.“

   hvězdy na obloze večerní

špitají , že Evropa už  je blízko.

V přístavu jsou časně zrána,

s velrybou ochotnou srdečně  se  loučí..

„Rybí trhy…pro krista pána!

tak já pádím,tady už sranda končí!“

„Dál už si musíme poradit,

do kapsy, myšky a držet pusu.“

Kryštůfek šel se posadit

do  velikánského autobusu.

Okolo je plno lidu,

i na trajektu  do Německa

Myšky musí býti v klidu,

všude zvědavá jsou děcka.

Kousek, o kousíček výš 

popolezu v kapse a uvidím ven,

říká si pro sebe růžová myš,

stačí mi maličká chvilička jen.

  „Jé mami, podívej, tamhle je myš!

já jsem ji viděla, ty ne snad?

Ten malý Indián v kapse má skrýš,

můžu si tu myš pochovat?“

Lekly se myši a Kryštůfek též,

holčička s culíky nahlíží do kapsy.

„Copak ty holčičko ode mě chceš? „

„no přece myš, tak kde jsi, kdepak jsi?“

Prchá Kryštůfek před holčičkou,

ta za ním běží a vzteká se velmi

„Já chci tu myšku maličkou,

slyšíš mě, dej mi ji, dej mi!“

Na konečné zastávce

Myšky rychle vyskočí

holčička už na lávce

na Kryštůfka útočí

Dětí je tu víc a víc,

Kryštůfek kapsy obrací,

„Vidíte, já nemám nic.“

Děti se zpátky navrací.

...............

„Pojďte myšky musíme dál,

a ty růžová,jen polepši se,

já jsem se o vás tolik bál,

vždyť vy nejste hračky z plyše.“

Zanedlouho v Čechách byli,

za chvíli už v Praze jsou.

„Tak to je můj domov milý,

tam za mostem, za vodou.“

 Šedinka je městem vede,

ukazuje každou skrýš,

„Tam pod zemí metro vede,

to Kryštůfku uvidíš.

Než zas bude další výlet,

místa je tu všude dost,

můžeme tu všichni bydlet,

I ty Kryštůfku, buď můj host.“

V metru když se projížděli,

našli pejska při toulání,

prochodili snad den celý,

než vypátrali jeho paní.

Od té doby žijí společně 

v malém domku Ve vilách,

to pojedete z konečné…

vlastně, často jsou na cestách..