To jen přestalo ticho když servírka s obličejem ze starožitných obrázků o jakých se nám zdává mezi patnácti a sedmnácti se naklonila s úsměvem, za který bychom dříve dali i černobílou fotografii znázorňující to mezi mužem a ženou co tehdy ještě bylo tajemstvím a my litujeme, jak jsme dospělí protože se již neodvažujeme ji milovat i když se díváme na obrysy jejího spodního prádla a věděli bychom co dělat ale je nám zatěžko uvěřit že jsme kdysi držívali let ptáka na prstu jedné ruky nebáli se plotů ani jakýchsi pitomých vysvědčení podráželi jsme nohy chodcům v šedivých oblecích zvonili na starce nenávidějící svět za jeho čas a dlouho do noci slyšeli vítr, jenž jako jediný, je bez začátku a konce ale teď se jen většinou bavíme k věci, když říkáme, že je to jedno nebo se díváme do růžové pěny, když svítá za mlhy a nevidíme, že je to naše poslední cukrová vata než proběhneme cílem na školním hřišti kde roky čekají naši už mrtví kamarádi v bílých tričkách a červených trenýrkách věčnosti abychom jako tenkrát, neměli strach
| 
