Rychtář s celou radou:

krade, kradeš, kradou,

doba byla nadějná

a zas kvete zlodějna.

Kdo zlodějnu netrestal,

tam zloděj krást nepřestal,

krade stále víc a víc,

jak nám roste z nohavic.

Kdo nakradl v sociku,

krade dál, už ze zvyku.

Nevrácené majetky,

nekončící následky.

I svá dítka učí brát

doktor nebo byrokrat,

vrátný nebo učitel,

věřitel či ručitel.

Nepřijde-li po zlu trest,

je dost pozdě na protest,

kdo měl radu vzdělanou,

že bez trestu přestanou?

Že v nich láska zvítězí,

že zlodějnu omezí,

pravdu budou vyznávat,

lží a zloby nechávat?

Pokud někdo okrádá,

tak logiku postrádá,

že sám praxi opustí

a už se víc nespustí.

Vždyť i dítko klesnuvší,

pokud nikdo neruší,

nezmění zlo za lásku