|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Byl unavený z celého dne v kanceláři, v jednom kuse mu na stole zvonil telefon, protože většina zákazníků se dožadovala uspíšení zakázek..
Jistě, chápal to, svátky jsou za dveřmi. On sám by potřeboval trochu času pro sebe a hlavně pro ni. Vzpomněl si, že v obchodě u náměstí měli zrovna včera přesně to, co se jí líbilo už v létě, když spolu procházeli uličkami Dubrovníku.
Po dlouhé době konečně na dovolené v zahraničí. Byly to úžasné dny, proteplené paprsky přímořského slunce. Ten vzduch, to opojné víno, ta hudba, co se ozývala z vedlejší restaurace, když spolu seděli na terase malého hotýlku..
Uvědomil si, že by už měl končit, je skoro půl šesté a on je zase v celé firmě (až na vrátného) úplně sám. Dobře tedy, teď jen vypnout počítač a z věšáku vzít teplý flaušový kabát. Nyní jen zhasnout a zamknout za sebou.
Zaradoval se, když za výlohou obchodu se starožitnostmi uviděl onu skříňku. Na bílých stěnách byly reliéfní portréty žen s vysokými rokokovými parukami. Jakoby byla celá skříňka jen z kamejí. Požádal antikváře, zda by si ji nemohl poslechnout. Přikývl. Ta melodie byla kouzelná, byl přesvědčen, že si ji jeho Kristýnka zamiluje.
Cestou k domovu, už s pečlivě zabaleným dárkem, lehce zavrávoral. Už v práci se necítil zrovna nejlépe, ale přisuzoval to nachlazení. Teď měl pocit, že za to může ten rozbředlý sníh a italské boty.. Byl na ně tak pyšný, připadalo mu to až směšné, že je má tak rád, usmál se.
Po večeři nechal Kristýnu hádat co pro ni koupil. Ani po šesté se netrefila a to ho potěšilo. Bude to skvělé překvapení, pomyslel si. Večer, když už spala, zašel do chodby a z kapsy kabátu balíček vytáhl a uložil jej pod stromeček, který společně minulou neděli ozdobili. Pocítil příval štěstí, skoro až k zalknutí. V duchu přemítal o tom, jak ty vánoce se zamilovaným člověkem umí zamávat. Rozsvítil ta malá světýlka na stromku a posadil se do křesla.
Ráno, když se vzbudila, našla ho stále sedět v křesle. Světýlka na stromku byla úplně rozžhavená, zatím co on, chladný a nezvykle bledý. Lékař, soused z vedlejšího bytu, kterého v slzách zavolala, konstatoval už jen smrt. Později po pitvě jí vysvětlil, že příčinou úmrtí byla embolie.
Teprve až po dvou měsících byla schopná rozbalit ten balíček pod stromečkem, který už dávno opadal a v pokoji stál jako zvláštní memento její osobní tragedie. Ta hrací skříňka byla překrásná, vypadala přesně tak jak si jí představovala, když po ní tenkrát zatoužila. Dnes ji ale nedokázala otevřít, aby si jí poslechla.
Nedokázala to už nikdy, přes slzy to prostě nešlo..
|
|
|
