Za okny noc se plíží

Slunce se koupe v krvavé lázni

Přichází měsíc

Ten nesmělý upír

Aby nám noc rozsvítil

Přizve si přítelkyně,

Ty nádherné hvězdy

A my na ně tiše žárlíme

Jsme blázni

Milujeme se

Za svítání

Když láska povstane

Jak slunce

Ten závistivý tvor

Nechce nám přát

Že jsme zamilovaní

Nenechá nás si zdát

Nemožný sen

Tak sobecký!

Kéž by vykrvácel

A nechal nás bdít

Nad tichým městem

Ponořené v sobě

Vdechující vůni toho druhého!

Tak alespoň naposledy

Nakloním se

Nad tvou tvář

A ukradnu si polibek

Než tvé vlasy

Osvítí ranní zář

A na trávě se zalesknou

Kapky rosy

Dopadající

I z mých očí

Na tvé rty

Když tiše šeptám:

„Sbohem, a zas někdy.“