nálada

když ti kručí v břiše

na jinou

a sladké se zdá náhle kyselé

křivíš z toho vzteky obličej

ruce obskakují tělo

- jen tak ze zvyku

rty, které dřív braly dech

ho vrací

(po částech)

- splácí dluh

nejsi schopen se odtrhnout

všechno jde mimo tebe (už)

jediné co je (stejné) vůně

hltáš ji

čekáš, až budeš moci říct:

"Dost už!"

a zlom mi konečně srdce

nenatrhávej ho

čistý řez se hojí rychleji

dobřej mi možnost

odejít s kapkou cti

nenucenosti

chtěli  jsme to oba

- a ne jen ty

jediné, co mě mate

jsou smyčky, které mi obtáčí krk

svou náhlou jednoduchostí

berou mi dech

každou tváří

kterou mi osud posílá

nebo, že by to byla jen náhoda?

ne, na náhodu už nevěřím

znám všechny okolnosti

s létáním, práskáním dveří

pádem do propastí

z kterých se těžko sápu

teď a zas a znova

ti nabízím žvejku

a doufám, že tě k sobě přilepím

(na chvilku)

ulepenou vášnivostí