Toto je bajka napsaná speciálně pro jednoho kamaráda. Není třeba uvádět pro kterého, protože on se v ní určitě pozná. A pokud těch jedinců bude více, tím lépe pro ně. Scéna je následující. Uprostřed lesa, na jednom stromě, sedí stará moudrá sova a spí. Přiběhne zajíc, viditelně rozrušený, a začne na sovu cosi vykřikovat. Není mu rozumět, protože kolem zrovna projede liška na motorce. Teprve poté, co randál utichne, si můžeme poslechnout ušákovy trable. „Co mám dělat?“ huláká zajíc a buší tlapkami do stromu. „Jestli nepotkám medvěda, tak určitě potkám vlka. A oba budou mít spoustu keců! A co teprve ježek! Ten bude mít fakt pichlavý vtipy!“ Sova se konečně úplně probudí, oči však nechá zavřené a tiše zaskuhrá: "Co se děje, ušatče? Proč mne budíš?" "Mám problém!" „Ty máš problémy furt,“ řekne sova a otevře jedno oko. „Hádám, že ses zabouchl do svý vzdálený sestřenky, že ano?“ Zajíc zrudne až po špičky uší a rozpačitě kopne do stromu. „Jak to víš? Jojo, máš pravdu. Jsem úplně v prdeli! Co mám dělat? Ty vole, sovo, co mám dělat?“ Sedne si vyčerpaně pod strom a zapálí si cigaretu, aby se trochu uklidnil. Sova konečně otevře obě oči, podívá se pohrdavě dolů na zajíce a odpoví: „Pošli jí esemesku, ty vole! A pozvi ji na rande! Ale opravdu! Jinak to na tebe povím medvědovi! A nekuř mi tady!“ Její další věty nejsou slyšet, protože kolem stromu opět projede liška na motorce. Poučení první: milostné vyznání nelze donekonečna odkládat. Poučení druhé: zajíci nekouří. Poučení třetí: sovy jsou chytré jen v pohádkách. Ve skutečnosti jsou úplně blbé.