A okolo byl jen vítr a jemné zvonění 

takové, jaké vydává žena, která miluje

nebo dosáhla ticha  

pak pohnuly se všechny záclonové kroužky toho města najednou

aby světlo mrtvé žárovky zůstalo

aby bylo zapomenuto, co je za okny

aby květy opadávaly jen dovnitř místností 

a zrcadla aby nenabyla vědomí 

protože pak by nám již nikdy nevrátila tváře

snad jen vločky, které jsem až doposud

znal jen z tvých příchodů 

mi tály na rtech a chutnaly po čemsi 

co by šlo nazvat jako tajemství 

protože nikdo by nepochopil jaké to je

mít s tebou sníh ve vlasech

a taky ta trocha mlhy, která je vždy přítomna 

už jen v dechu, jímž dáváme smysl věcem zimy

je nakonec tím, co se nejvíce blíží smutku

hejno sivých holubů duši ženy

a Nový rok tělu