Severní blues
Hory
drcené mlhou
Stmívání rychle klopí chodníky
a svítící aleje
vzdáleně troubí
přes hrubé síto
večera
Kdy popraskaná zeď domu
končí beznadějně vysoko
a tma našlapuje po omítkách
Kdy tvář plná vrásek
nahoře v okně
hučí tajemstvím
Kdy noc je zvlněná
vlhkostí tvého dechu
Kdy pohled náhodného chodce
na chvíli
rozrazí chlad chodníku
Kdy dávná silueta tvé vlastní rodiny
a všech zracených možností
tě zmáčnou pod krkem
Kdy vzpomínka je tak silná
že ti zastaví dech
Kdy tvůj stín se neprotáhne
dveřmi domova
Kdy noc je dopsaná
A fotograf
pokleká
k nejjemnějšímu stisku spouště
této černohnědé skicy
